STATEMENT 

Narodila jsem se v Chebu, v malém pohraničním městě bývalého Československa, sedm kilometrů od Německa. Když došlo k sametové revoluci, bylo mi teprve pět let; nejsem tedy přímým svědkem komunismu, ani jeho dělící železné opony. Je však zcela zřejmé, že čas nedělí život do přesných bloků, nedokáže ho s přesností rozkrojit na před a po; některé události překračují časový limit a obtiskují se do lidského podvědomí, do způsobu chování, cítění, stejně tak do výchovných metod, kterým je podrobena nastávající generace. 

Již mé první vzpomínky na můj rodný kraj jsou spojeny s tíživým pocitem a až doteď ve mně pohraniční krajina s jejími lesy vyvolává neklid. To je jedním z důvodů, proč jsem se odstěhovala z České republiky a odsoudila samu sebe k jistému typu kočovnictví a dobrovolného exilu. Na neznámém území, pohybem mezi kulturami, se stávají věci, které zasahují do dosavadního způsobu myšlení a následně i do způsobu tvorby. 

A v neposlední řadě, paradoxně, mě tato vzdálenost k Čechám přiblížila; snažila jsem se zbavit pocitu existenciální tíže, ten se však navrací prostřednictvím mé výtvarné činnosti. 
Má výtvarná práce má blízkou spojitost s výzkumem československé komunistické éry, specificky s pohraniční problematikou a s metodami sledování a represe. Prostřednictvím kresby uvažuji nad nejrůznějšími úkazy, které mi jsou blízké; počáteční úvahy následně rozvíjím a převádím do vícero uměleckých forem. Z výsledků, které z výzkumů získávám, sestavuji osobní archiv. 

Pojetí historie je pro mou aktuální tvorbu zásadní, vnímám jí z perspektivy “odloženého čili diferovaného dění (deferred action)“, což je, jak uvádí Hal Foster: “rozdílný model kauzality, časovosti a narace; který slouží k přehodnocení historie, která je alternací anticipací a rekonstrukcí “. Hal Foster se domnívá, že “jedna událost jsou dvě“, jedna z nich může být pochopitelná jedině díky té druhé, která jí dekóduje. Má tvorba usiluje dekódovat zlomky historie, podstatné v rámci současnosti. 

​