Narodila jsem se v Chebu, malém pohraničním městě bývalého Československa, pouhých sedm kilometrů od Německa. Když padla Berlínská zeď, bylo mi teprve pět let, a proto nejsem přímým svědkem komunismu ani rozdělující Železné opony. Čas však nerozděluje život do přesně ohraničených bloků: neexistuje čisté „před a po“. Některé události přesahují časové hranice a zůstávají zapsány v lidském podvědomí, v tom, jak se lidé chovají, cítí nebo vychovávají další generaci.

​

Mé první vzpomínky na místo mého původu jsou spojeny s pocitem tíhy a dodnes ve mně krajina s pohraničními lesy vyvolává určitou neklidnost. To je jeden z důvodů, proč jsem opustila Českou republiku a odsoudila se k jakémusi dobrovolnému, nomádskému exilu. Na neznámých územích, při pohybu mezi kulturami, dochází k věcem, které proměňují současný způsob myšlení a dávají vzniknout novým tvůrčím formám.

​

Paradoxně mě tato vzdálenost nakonec přiblížila k tématům spojeným s mou vlastní zemí; snažila jsem se osvobodit od pocitu existenciální úzkosti, ten se však neustále znovu objevuje prostřednictvím mé umělecké činnosti.

​

Počátky mé práce byly úzce spjaty s výzkumem komunistické éry ve střední Evropě, zejména s otázkami hranic a metod dohledu a represe. Postupem času se můj zájem, výzkum i tvůrčí praxe rozšířily k širším tématům, jako jsou hranice, migrace a složité události, které pohánějí současné migrační pohyby.

​

Má práce vychází z upřímného zájmu o současné reality, které nutí lidi opouštět své domovy při hledání bezpečí a míru, jež si každý člověk zaslouží. Prostřednictvím kresby reflektuji různé jevy, které považuji za důležité; rozvíjím počáteční myšlenky a proměňuji je v různé umělecké formy. Na základě výsledků svého výzkumu vytvářím osobní archiv.